Katka: To je ta kvočna, která prostě sedí doma a je pořád s dětmi.... Ale pro mě to není… když je někdo 6 let doma, a nemůže se realizovat, tak si myslím, že to pocítí na sobě i na vztahu k dětem, byla bych více otrávená, protivná, doma by mě to nebavilo. Já nejsem asi ten prototyp správné matky tak, jaký panuje u nás. Ve společnosti je zažité, že matky mají být nejméně tři roky doma.
Hana: Ideální matka je spokojená matka, a je jedno jestli je v domácnosti a je spokojená a baví jí to nebo to je matka, která chodí do práce, která ji baví, a když přijde z práce tak se dětem věnuje.
Adéla: V tohle směru pociťuji vinu, nic není, tak, jak bych si představovala. Chtěla bych mít super domácnost, uvařeno a uklizeno. Ale člověk si musí uvědomit, co je pro něj prioritou, uklizený byt nebo věnovat se dětem.
Adéla: Já myslím, že do těch tří let. V tomto věku jsou děti hrozně milé a přítulné, bylo by škoda se o tuto dobu připravit.
Hana: Ve třech letech je dítě už relativně samostatné a už ho vezmou do školky. Dřív by musely chodit do jeslí a to jsem nechtěla.
Katka: Jsou tady jesle, což je výhoda. Neměla jsem sebemenší problém, protože Emilka je velice samostatná. Emilka šla do jeslí v roce a nemám pocit, že by jí to nějak ublížilo. V jesličkách jsou skvělé, hodné tety, malá nikdy nebrečela, že do jeslí nechce a naučila se tam spoustu věcí.
Irena: 3 roky, protože si myslím, že je nezbytné se jim takhle věnovat.
Adéla: Preferuju vyvážené role a přitom to mám doma tak, že i když mám náročnější zaměstnání než můj manžel, zastávám větší část péče o domácnost.
Hana: Ideální by bylo, kdyby to bylo vyrovnané, ale já to tak nemám, protože partner je ten živitel, má větší příjem než já.
Katka: Mně se spíš líbí ten model víceméně půl na půl. Vždycky záleží na tom, koho si vezmete. Můj manžel nemá problém vstávat v noci k dítěti, přebalovat, vařit...
Irena: Částečný úvazek nebo práce z domova je ideální. Ale tyto možnosti moc nejsou. Taky když chodíš někam na půl úvazek, tak si nevyděláš tolik, abys mohla platit hlídání.
Hana: Práci z domova zaměstnavatelé moc nakloněni nejsou, já jsem chtěla home office na nějakou dobu, ale nebylo mi vyhověno.
Katka: Nikdy jsem neměla problém, když jsem v práci vedoucí řekla, že budu na mailu, na telefonu. Ale dělám to jen příležitostně, třeba když mám nemocné dítě, a to není často. Tím, že moje pozice je na úrovni vyššího managementu, tak se ode mě očekává, že všechno bude fungovat, a je na mě, jak si to udělám.
Adéla: Mám pružnou týdenní pracovní dobu. Někdy si malého beru s sebou do práce, kde máme dětský koutek, což je velká výhoda, především když byly prázdniny ve školce nebo pokud musím zůstat v práci déle. Docela často si tahám práci domů.
Tento článek vznikl v rámci projektu ŽENA A ŽIVOT ... s reg. číslem: CZ.1.04/3.4.04/76.00341
Poznámka o autorovi
PaedDr.Mgr. Lucie Zormanová, Ph.D.
Ing. Monika Drozdová
Email: rovneprilezitosti@email.cz