Rovné příležitosti
Gender a ambice
Až do poloviny šedesátých let uváděly výzkumy středoškolské mládeže zprávy o tom, že chlapci mají ve srovnání s dívkami vyšší akademické a kariérní ambice. Pozdější výzkumy již v tomto směru žádné rozdíly mezi pohlavími nezjistily nebo dokonce signalizují vyšší ambice u dívek. Avšak navzdory studijním ambicím mají dívky stále sklon podceňovat své studijní schopnosti. Výzkum adolescentních dívek provedený Carol Gilliganovou prokázal, že sebevědomí dívek začíná prudce klesat okolo věku deseti let. I ty dívky, které v mladším věku vyzařovaly sebevědomí, se kolem patnáctého roku stávají méně průbojnými a více pochybují o svých schopnostech. Gilligan uvádí, že dospívající dívky stále silněji vnímají, že jejich prožívání světa je patriarchální kulturou přehlíženo. Socializace vede dívky k tomu, aby samy sebe chápaly vztahově, tedy ve vztahu k jiným osobám. Aby si uchovaly dobré vztahy s lidmi, na nichž jim záleží, učí se pasivitě a ztrácejí tak sílu a vůli se samostatně prosazovat..
Martina Hornerová (1972) zjistila, že ženy projevují úzkost ze soutěživých výkonů. Při své studii používala Tématického apercepčního testu, při němž se předkládá k interpretaci nejasný, mnohovýznamový obrázek, o němž má dotyčný napsat příběh s určitým koncem. Tato metoda podle psychologů výborně odhaluje, jak lidé chápou smysl vlastního života a jejich postoje. Už před prací Hornerové bylo zřejmé, že ženy chápou situace, v nichž jde o soutěživý výkon, jinak než muži.
Hornerová navázala na studii mužů provedenou Mc Clellandem, který došel k závěrům, že u mužů se pojem výkonnostní motivace skládá ze dvou různých složek: z motivu dosáhnout úspěchu (Hope succes) a motivu vyvarovat se selhání (fear failure). Na základě svých studií žen Hornerová identifikovala jako třetí kategorii překvapivý motiv vyhnout se úspěchu (fear succes). Ukázalo se, že ženy mají se soutěživým výkonem problém, jenž nejspíše pramení z vnitřně vnímaného konfliktu mezi tradičně pojímanou feminitou a úspěchem, z dilematu adolescentní ženy, která se snaží integrovat své feminní aspirace a identifikace raného dětství s maskulinními schopnostmi, které získala ve škole. Hornerová pomocí TAT testu analyzovala, jak ženy dokončovaly vyprávění, které začínalo „po zkouškách v prvním semestru na medicíně si Anne uvědomila, že je nejlepší studentkou v ročníku“ a zároveň používala metodu pozorování a sledovala výkony žen v soutěživých situacích. Hornerová uvádí: „Pokud nastane pravděpodobnost či možnost, že se dostaví úspěch, mladé ženy se obávají negativních následků, které se podle jejich očekávání dostaví spolu s úspěchem. Začínají být úzkostné a jejich pozitivní snahy o výkon jsou zmařeny. Dochází k závěru, že tento strach existuje, protože ve většině žen představa úspěchu v činnostech zaměřených na soutěživý výkon, zvláště na úkor muže, vyvolává asociaci určitých negativních důsledků, jako je například společenské odmítnutí či ztráta feminity.
Když Hornerová v testu změnila Anne za Johna a nechala příběh dovyprávět mužem. Muži se o Johnovi domnívali, že hrál podle pravidel, byl chytrý, cílevědomý, a proto zvítězil. Má tedy plné právo radovat se z úspěchu. Utvrdil se v tom, že jeho vlastní identita je oddělena od ostatních, kteří jsou ve srovnání s ním méně způsobilí. V příběhu o Anne se však často vyskytovala úvaha, že pozice, kterou si mohla vydobýt, když byla nejlepší studentkou na medicíně, vlastně nebyla vůbec tím, po čem opravdu toužila.
Tento článek vznikl v rámci projektu ŽENA A ŽIVOT ... s reg. číslem: CZ.1.04/3.4.04/76.00341
Poznámka o autorovi
PaedDr.Mgr. Lucie Zormanová, Ph.D.
Ing. Monika Drozdová
Email: rovneprilezitosti@email.cz