Rovné příležitosti
Vývoj pohlavní identity
Výzkumy provedené Erikem Eriksonem či Carol Gilligan dokazují, že děti začínají dávat přednost určitému chování v souladu s genderovými stereotypy již ve věku kolem osmnácti měsíců. Dvouleté děti jsou si vědomy vlastního genderu, jakož i genderu druhých lidí a ve třech letech začínají hodnotit své chování i chování druhých lidí genderově stereotypním způsobem. Dítě přijalo odpovídající chování, oblékaní, hračky, hry a vyjadřování. Ke stabilizaci pohlavní identity dochází zhruba ve věku sedmi let, kdy se také výrazně oddělují dětské skupiny podle pohlaví. Z těchto výzkumů je tedy zřejmé, že děti jsou vystaveny genderovým signálům, jež jim poskytují rodiče a jiní dospělí, vrstevníci, jejich vlastní oblečení, oblečení a úprava zevnějšku statních, hračky, dětské knihy, již ve velmi útlém věku.
Genderová socializace
Genderová socializace má někdy podobu vědomého nebo nevědomého úsilí, které posiluje genderová očekávání explicitními odměnami či tresty. Genderové stereotypy jsou dětem vštěpovány direktivní formou, neboť dítě má velice omezenou možnost volby ve svém vlastním životě. Direktivní způsob vštěpování genderových stereotypů v socializaci se projevuje ve výběru hraček, her, zájmových kroužků, které většinou volí rodiče a později často i studijního oboru na střední škole a vysoké škole. Rodiče takovouto genderově stereotypní výchovou nevědomky reprodukují nerovnosti, které zažívají oni sami. Podle teorií sociálního učení, jež vycházejí ze základních principů psychologického směru zvaného behaviorismus, následuje-li po určitém typu chování odměna, zvyšuje se pravděpodobnost, že se takové chování bude opakovat, pokud po daném chování bude následovat trest, pravděpodobnost dalšího opakování se snižuje.
Zejména chlapci jsou podrobováni negativním sankcím, chovají-li se způsobem vnímaným jako nepřiměřeným jejich genderu.
Podle kognitivně vývojových teorií se děti učí genderu (genderovým stereotypům) v rámci svých rozumových snah nalézt řád v sociálním světě, který je obklopuje. Jedním z prvních úkolů, které dítě v jeho vývoji čekají, je hledat smysl veškerých informací, které získávají pozorováním okolí a interakcí s ním. Podle kognitivně vývojových teorií řeší malé děti tento úkol způsobem, že v okolním hmotném a sociálním světě objevují vzorce. Děti mají při hledání vzorců přirozený sklon, že jakmile si začnou vytvářet určité kategorie a pravděpodobnosti, spontánně si v souladu s nimi vytvářejí představu o vlastním já a souboru sociálních rolí. Pořádající kategorie, které si děti takto vytvořily, nazýváme schémata a jedním ze zvlášť důležitých a užitečných schémat pro malé děti je schéma pohlavní. Pohlaví je poměrně stabilní a viditelná kategorie, která se projevuje v mnoha jasně viditelných fyzických odlišnostech. Děti tuto kategorii nejprve vztahují na sebe a vymezují se podle ní a vymezují si podle ní svou identitu. Poté tuto kategorii začínají vztahovat i na jiné osoby ve snaze roztřídit lidské vlastnosti a typy chování do dvou skupin, tedy skupiny mužské a skupiny ženské, a následně hodnotit pozorované chování lidí jako genderově přiměřené, tedy správné, nebo nepřiměřené, tedy nesprávné.
Mnohé výzkumy zjistily, že rodiče interagují jinak s chlapci a jinak s dívkami, např. Fagot dokazuje, že rodiče více s děvčaty komunikují a používají při řeči více emocionálních výrazů, více jim pomáhají, zatímco chlapce vedou více k nezávislosti a asertivitě. Odlišné zacházení rodičů s chlapci a dívkami může být ovlivněno mnohými faktory: například jejich mírou zastávání konzervativních názorů opírající se o genderové stereotypy a používání genderových stereotypů ve výchově dětí, jejich vnímáním reálných charakteristik chlapců a dívek a odlišnými cíly, které s dětmi obou pohlaví mají. Efekt výchovných metod a socializačních praktik rodičů závisí na vlastnostech dítěte, neboť povzbuzování genderově typických rysů může mít u jednoho dítěte pozitivní odezvu, zatímco u druhého naopak negativní. Efekt výše zmíněných výchovných praktik rodičů závisí také na vývojových stadiích dítěte, rodiče v určitých vývojových stadiích mohou mít někdy významný, a jindy naopak malý podíl na formování genderových charakteristik. Dalším činitelem ovlivňujícím efektivitu socializačních praktik rodičů, které mají za cíl vytvoření genderové identity u dítěte, je shoda mezi pohlavím rodiče a dítěte.
Genderová socializace může také probíhat prostřednictvím jemnějších signálů, skrytě přenášených způsobů, jimiž dospělí jednají mezi sebou navzájem a s dětmi.
Ke genderové socializaci a přenášení a upevňování genderově stereotypního vývoje výchovou přispívají také dětské hračky a knížky, které odrážejí tradiční dělení rolí na mužské a ženské a dále děti seznamují s vlastnostmi, které jsou tradičně společností chápány jako mužské (aktivita, chytrost, statečnost, dominantnost,…) a ženské (pasivita, krása, emocionalita, submitivita,…).
Beverly Fagot za nejsilnější socializační činitel považuje vrstevníky stejného pohlaví. Její výzkumy dokazují, že vůbec první pokusy dětí o vnitřní diferenciaci dětských skupin se objevují mezi druhým a třetím rokem a mají podobu postupně sílící segregace na základě pohlaví, a to až do středního dětského věku. Chlapci a dívky tvoří při hře z vlastního popudu dvě oddělené skupiny. Již velmi malé děti odměňují genderově přiměřené chování a s chováním překračující genderové hranice naopak nesouhlasí. Děti, které si při hře vybírají genderově přiměřené hračky, jsou u svých vrstevníků oblíbenější. Chlapci, kteří při hře překračují genderové meze, jsou však svými vrstevníky více kritizováni než dívky, a ti chlapci, kteří si hrají s dívkami, bývají obvykle hodnoceni jako neoblíbeni.
Roli v procesu socializace má i „doing gender“, kdy dívky a chlapci neustále demonstrují svůj gender,
a to i v případě, že dělají stejnou činnost, snaží se alespoň odlišovat tím, že používají odlišný jazyk.
Tento článek vznikl v rámci projektu ŽENA A ŽIVOT ... s reg. číslem: CZ.1.04/3.4.04/76.00341
Poznámka o autorovi
PaedDr.Mgr. Lucie Zormanová, Ph.D.
Ing. Monika Drozdová
Email: rovneprilezitosti@email.cz