Rovné příležitosti
Genderové stereotypy v tradičních českých pohádkách
S pohádkami se setkáváme od raného dětství a je nepochybné, že i ony velkým dílem ovlivňují naše myšlení, hodnotové žebříčky, pohled na život, lidi a svět.
Pohádky mají na děti bezesporu kladný výchovný vliv, vždyť je učí, že dobro zvítězí nad zlem, lež a faleš bude vždy odhalena a potrestána, ukazují, že jen jedinec s řadou kladných charakterových vlastností, jako jsou píle, pracovitost, chytrost, ctižádost, statečnost, dobrota, skromnost, laskavost, pokora, čestnost, ochota pomoci druhým a smysl pro rodinu, může dospět k vytouženému cíli a jeho dobré činy budou odměněny, zatímco záporní hrdinové budou potrestáni.
Častým nedostatkem pohádek, zvláště klasických, je zobrazování hrdinů genderově stereotypním způsobem, kdy ženy plní pasivní úlohu, jsou jen objektem, který dějem vůbec neposouvá a jen čeká na pomoc od mužského hrdiny či nadpřirozených bytostí. Kdežto mužští hrdinové, ať už kladní nebo záporní, mají v ději aktivní úlohu, to oni zachraňují princezny, plní úkoly, riskují, vydávají se v nebezpečí, putují po světě a prožívají četná dobrodružství.
Tradiční dětská literatura budˇ ženský element zcela pomíjí, anebo popisuje muže a ženy stereotypním způsobem, jak tvrdí američtí vědci (Weitzman, 1972; Wiliams, 1987; Odean, 1997), kteří v časovém odstupu nezávisle na sobě analyzovali dětskou literaturu. Zmiňované analýzy knih ukázaly, že mužské postavy jsou v nich zobrazovány především v rolích aktivních dobrodruhů a vůdců a ženské postavy naopak v rolích pasivních společnic a pomocnic. U chlapeckých hrdinů jsou oceňovány především síla, výkony a chytrost, u dívek přitažlivý vzhled. Knížky často popisují ženy pouze při výkonu v domácnosti.
Výzkum Wiliamsův či Odeanové sice konstatoval podstatný pokrok ve zviditelnění ženského elementu, jen osmina knih neobsahovala žádné ženské postavy a ve třetině knih hrály ženy hlavní roli, ale mužské a ženské postavy byly nadále zobrazovány genderově stereotypním způsobem. V naprosté většině knih hrají ženské postavy vedlejší roli a jen velmi malá část z nich je statečná, fyzicky zdatná či nezávislá. Mužské postavy jsou obvykle prezentovány jako dominantní, ambiciózní, dobrodružné povahy, fyzicky silné, zatímco ženy jsou závislé, podřízené a slabé. Muži prožívají vzrušující dobrodružství, konají velké a uznávané činy, zatímco ženy dělají pouze podřadnou činnost a tedy se jim dostává menšího uznání.
Dnešní literatura pro děti je rozhodně méně sexistická než v době, kdy Weitzman dělal svůj výzkum, nicméně změny, k nimž došlo, jsou stále skromné.
Tyto výsledky se však týkají americké společnosti, jež se od české v mnohém odlišuje. Rozhodla jsem se proto zkoumat tradiční české pohádky, jež u nás děti ovlivňují již od raného dětství, z pohledu genderu a genderových stereotypů pomocí kvalitativní obsahové analýzy. K výzkumu jsem si vybrala 26 pohádkových knížek s tradičními pohádkami od známých českých autorů (viz.příloha).
I v tradičních českých pohádkách jsou mužské a ženské postavy znázorňovány genderově stereotypním způsobem. Je zde jasně vymezena ženská a mužská sociální role tradičním způsobem, kdy úloha ženy nepřesahuje rámec ženy matky a manželky, lásky mužovy. Zatímco mužští hrdinové jsou dominantní, stateční, silní a mají v příběhu aktivní úlohu, ženy téměř vždy jen pasivně čekají na vysvobození, pomoc či naplnění osudu, kterému bez odporu podléhají.
V některých pohádkách ženská hrdinka sice pomáhá svému milému radami při plnění úkolů, jež musí splnit, aby získal její ruku, jako kouzelná babička či jiná nadpřirozená bytost mu radí čeho se má na své cestě k vytouženému cíli vyvarovat a co má naopak udělat nebo mu dá nějaký kouzelný dar, který ho na jeho strastiplné pouti ochrání. Ale to je jen malá úloha a spíše pasivního charakteru.
U žen je zdůrazňována krása, dobrota srdce, laskavost, pokora, skromnost, píle a pracovitost, zatímco ostatní charakterové vlastnosti, včetně intelektu jsou opomíjeny. U muže je sice také důležitý atraktivní vzhled, i když ne v takové míře jako u žen, či laskavost a pracovitost, ale také i síla, odvaha, statečnost, ctižádostivost či chytrost. Láska muže k ženě je zde téměř vždy ukázána jako láska na první pohled, založena na fyzické přitažlivosti.
Je zde jasně zformulován názor, že ženina role je omezena na úlohu matky a manželky a že ve věcech lásky je žena jako všude jinde jen pasivním objektem, se kterým nakládá muž. On rozhoduje, o tom, kterou dívku si vyvolí za manželku a ženské hrdinky, pokud jsou od začátku kladné, vždy souhlasí. Naopak žena, která odmítá ženichy, je v pohádkách vykreslena jako pyšná a zlá a musí být napravena (př. Pyšná princezna).
Málokdy se žena vyskytuje v roli spřízněné duše mužovy a pomocnice, tuto úlohu častěji zastává jiný muž či zvíře, nejčastěji kůň nebo pes.
Genderové stereotypy se také vyskytují při zobrazování nadpřirozených postav. Ženy jsou ukázány jako lehkonohé krasavice (víly, rusalky, divoženky), pomocnice a rádkyně v podobě hodných kouzelných babiček či zlé čarodějnice.
Mužské postavy mají i zde v nadpřirozeném světě již tradičně větší moc: Vodník se stará o svůj rybník a ryby v něm, Lucifer vládne peklu, čert rozhoduje o lidské duši a posmrtném životě člověka a obr zase vládne neuvěřitelnou silou.
Mužskou obměnou čarodějnice je černokněžník, který však má oproti čarodějnici větší moc. Čarodějnice umí jen vařit nápoje lásky či jiné zázračné lektvary a ovládá pár jednoduchých kouzel, a proto jí hlavní hrdina snadno obelstí a často je pak nakonec ukázána jako komická figurka, ale s černokněžníkem je mnohem těžší práce, ten je obdařen daleko větší kouzelnou mocí a často i darem nesmrtelnosti.
Příloha:
Drda J.: české pohádky, český spisovatel spolu se Státním nakladatelstvím dětské knihy, Praha, 1968.
Erben K.J.: Pták Ohnivák a jiné pohádky, Carmen, Praha, 1992.
Tři zlaté vlasy Děda Vševěda a jiné pohádky, Carmen, Praha, 1992.
Dlouhý, široký a Bystrozraký a jiné pohádky, Carmen, Praha, 1992.
Horečka F.: Kouzla noci svatojánské, Albatros, Praha, 1990.
Jech J.: Žerty s hastrmany a čerty, Albatros, Praha, 1988.
Martínek V.: Pohádky, Krajské nakladatelství v Ostravě, Ostrava, 1958.
Němcová B.: Velká kniha pohádek, Albatros, Praha, 1985.
Čapek K.: Devatero pohádek a ještě jedna navíc od Josefa Čapka, Albatros, Praha, 1997.
Lada J.: Bubáci a hastrmani a jiné pohádky, Albatros, Praha, 1984.
Erben K.J.: České rodinné pohádky, Skřivan, Praha, 2002.
Horák J.: Český Honza, Albatros, Praha, 1996.
Hrubín F.: Dvakrát sedm pohádek, Albatros, Praha, 1990.
Šimková B.: Krkonošská pohádka, King, Liberec, 1992.
Němcová B.: Maličkým, Albatros, Praha, 2000.
Čtvrtek V.: O hajném Robátku a jelenu Větrníkovi, Albatros, Praha, 2000.
Vostrá Alena: Perníková chaloupka, Junior, Bratislava, 1997.
Němcová B.: Pohádky a pověsti, Ottovo nakladatelství, Praha, 1998.
Němcová B.: Pohádky a povídky pro malé čtenáře, SPN, Praha, 1967.
Vratislav M:. Princezna ze mlejna, Knižní klub, Praha, 1999.
Němcová B.: Princezna ze zlatou hvězdou na čele, Albatros, Praha, 1998.
Hrubín F.: Špalíček veršů a pohádek, Albatros, Praha, 1988.
Čtvrtek V.: Vodní Čepeček, Albatros, Praha, 2004.
Čtvrtek V: Cipísek, Albatros, Praha, 1984.
Čtvrtek V.: Manka, Albatros, Praha, 1989.
Čtvrtek V.: Maková panenka, Albatros, Praha, 1995.
Tento článek vznikl v rámci projektu ŽENA A ŽIVOT ... s reg. číslem: CZ.1.04/3.4.04/76.00341
Poznámka o autorovi
PaedDr.Mgr. Lucie Zormanová, Ph.D.
Ing. Monika Drozdová
Email: rovneprilezitosti@email.cz