Rovné příležitosti Rovné příležitosti, z.s.

« zpět

Teorie sexuální identity: Freud vs. Chodorow

Freudova teorie rozvoje sexuální identity

Nejznámější, ale zároveň nejspornější teorií rozvoje sexuální identity je teorie Sigmunda Freuda. Podle něj malé děti vnímají rozdíly mezi pohlavími podle toho, jestli mají nebo nemají penis. Freud zdůrazňuje, že nejde jen o anatomický rozdíl, nýbrž pohlavní orgány mají v jeho učení symbolický význam. V oidipovské fázi okolo čtvrtého až pátého roku dítěte se chlapec cítí v ohrožení tím, že otec po něm chce, aby byl ukázněný a samostatný a představuje si, že ho jeho otec chce vykastrovat a považuje otce za někoho, kdo s ním soupeří o city matky. Všechny představy a pocity se ovšem odehrávají převážně na úrovni nevědomí. Potlačením lásky k matce na základě nevědomého strachu a přijetím otce jako nadřazené bytosti se chlapec identifikuje s otcem a uvědomuje si svou mužskou identitu. Dívky podle Freuda naopak závidí chlapcům penis, protože takový orgán nemají. Matka má proto v očích malého děvčátka menší cenu než otec. Nakonec se ovšem děvče ztotožňuje s matkou a přejímá ženskou identitu jako „druhou nejlepší možnost“. Po skončení oidipovské fáze dítě už umí potlačit své představy a následuje období latence, která trvá přibližně od šesti let až do období puberty V tomto období se sexuální aktivita odkládá až do období puberty a pro dítě je nejdůležitější socializace ve skupině ostatních dětí stejného pohlaví. Freudovy názory byly velmi kritizovány převážně ze strany feministek, ale nejen. Je mu vytýkáno, že vnímání sexuální identity spojoval jen s vnímáním pohlavních orgánů, že penis „přirozeně“ nadřadil vagíně, že za hlavního činitele nastolujícího pořádek považuje otce, i přestože děti převážně vychovává matka. Freud také detailně popsal vývoj sexuální identity u chlapců, kdežto u děvčat tuto otázku nechává nedořešenou, není zde jasná příčina přechodu od obdivu k otci ke ztotožnění se s matkou.

Teorie Nancy Chodorowové

Nancy Chodorowová ve své teorii sice navázala na Freuda, ale jeho teorii značně zmodifikovala. Počátek identifikace se svým pohlavím vidí ve velmi časném období a odvozuje ji z fixace kojence na matku, jejíž úlohu Chodorowová velmi zdůrazňuje. Děti se v časné fázi svého dětství identifikují s matkou, která má v této době na jejich život dominantní vliv. Proces odpoutávání probíhá jinak u děvčat a jinak u chlapců. Děvčata nadále zůstávají bližší matce, udržují s ní blízký tělesný kontakt a napodobují, co dělá. Vazba na matku je u děvčat trvalejší a nenastává u nich zřetelný rozchod s matkou, proto děvčata chápou sebe ve vztahu k jiným osobám a projevují se u nich vlastnosti jako je citlivost či schopnost vyjadřovat soucit, jež jsou přenášeny z generace na generaci. Chlapci si naopak vytvářejí svou identitu odmítnutím úzké vazby s matkou, nebot‘ nemohou být pořád „maminčinými mazánky“ a jako mužské chápou vše, co není ženské. Důsledkem toho je, že kladou velký důraz na úspěch, ale platí za to potlačováním vlastních pocitů a menší schopnosti chápat jak pocity druhých, tak i své. Proto mají muži v pozdějších letech svého života pocit ohrožení své identity při vytvoření úzké citové vazby s druhou osobou. Také tato teorie se setkala s řadou námitek. Teorie se hodí jen na středostavovské bělošské úplné rodiny. Ale co děti, která vyrůstají jen s jedním rodičem nebo jsou vychovávány větším počtem dospělých?

Tento článek vznikl v rámci projektu ŽENA A ŽIVOT ... s reg. číslem: CZ.1.04/3.4.04/76.00341

logolink

Poznámka o autorovi
PaedDr.Mgr. Lucie Zormanová, Ph.D.
Ing. Monika Drozdová
Email: rovneprilezitosti@email.cz

« zpět

©2011-2016 Rovné přiležitosti; webdesign ©2011 Ondra Kandera