Při pozorování dívek a chlapců ve věku od tří do čtrnácti měsíců zjistila psycholožka Liz Connors jen malé pohlavní rozdíly v chování dětí. Zároveň si však všimla, že matky přistupují ke svým dcerám citlivěji, naopak na syny jsou přísnější. Podle ní čtrnáctiměsíční dcery cítí silnější sepjetí s matkou než stejně staří synové.
Beverly Fagot zpozorovala, že dospělí často reagovali na chlapce, když si něco vynucovali křikem a agresivitou, zatímco podobné chování u dívek bylo ignorováno. Dospělí naopak často dívkám vyhověli, když komunikovaly at‘ už verbálně nebo nonverbálně, gestem či jemným dotekem.
Z tohoto důvodu si podle Beverly Fagot chlapci počínají asertivněji a dívky více mluví. Podle Beverly Fagot rodiče při rozhovoru se svými dcerami používají větší počet a pestřejší zásobu emocionálních výrazů.
Jedním z důsledků tohoto odlišného přístupu je, že již ve věku okolo šesti let dívky disponují větším počtem specializovaných slov k vyjádření emocí než chlapci. Beverly Fagot také tvrdí, že rodiče, zvláště otcové, mají sklon hrát si se svými malými syny fyzicky náročnějším a tvrdším způsobem než s dcerami. U dcer se podporuje fyzická blízkost. Většina otců se také domnívá, že dcery potřebují více pomoci, což vede u dívek k větší závislosti a k větší samostatnosti u chlapců.
Tento článek vznikl v rámci projektu ŽENA A ŽIVOT ... s reg. číslem: CZ.1.04/3.4.04/76.00341
Poznámka o autorovi
PaedDr.Mgr. Lucie Zormanová, Ph.D.
Ing. Monika Drozdová
Email: rovneprilezitosti@email.cz